Základní údaje

Základní škola a mateřská škola Vřesina, okres Opava – příspěvková organizace
21. dubna 6
747 20 Vřesina

 

Ředitelka: Eva Fichnová
Tel. 595 031 066
E-mail: zs@skola-vresina.cz
Web: www.skola-vresina.cz

 

Vedoucí učitelka MŠ: Silvie Šremerová
Tel: 597 071 425
E-mail: ms@skola-vresina.cz
Web: www.skola-vresina.cz

 

IČO: 75029006
Bankovní spojení: 185 038 8309/0800

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Datum a čas

Dnes je středa, 12. 12. 2018, 17:46:05

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Vize

Chceme být komunitní školou, která vytváří bezpečné prostředí plné vzájemného porozumění a otevřených vztahů. Směřujeme k celoživotnímu smysluplnému vzdělávání s ohledem na individualitu každého.

Co to znamená?

Komunitní škola

Učíme žáky podílet se na společenském a kulturním životě. Ve škole funguje školní parlament, který podporuje informovanost napříč školou, zvyšuje zájem žáků o školní společenství, vede děti k odpovědnému přístupu ke svému životu i ke světu, pomáhá jim nabývat dovednosti, které jim umožní podílet se smysluplně na životě společnosti a dává jim možnost zažít, že mohou svět kolem sebe pozitivně proměňovat.

Podporujeme demokracii. Ve škole si děti stanovují na začátku roku pravidla, která si odsouhlasí a podle nich se chovají. Svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého, žáci se učí tolerovat názory, jinakosti druhého, odpovědnosti za své jednání a odpovědnosti za prostředí, ve kterém žijí (třídí odpad, sbírají starý papír, vysazují stromy).

Spolupracujeme s obcí na různých kulturních akcích, s rodiči, se složkami v obci (hasiči, včelaři, sportovci, schola).

Bezpečné prostředí, porozumění a otevřené vztahy

Jen v bezpečném prostředí je možno se rozvíjet a učit.

Podporujeme vnitřní motivaci u dětí, to je hlavní hnací síla touhy něco nového se dozvědět. Nechceme, aby děti pracovaly pod stresem a strachem z autority a ze známek.

V hodinách chceme, aby děti mezi sebou komunikovaly, spolupracovaly, pracovaly ve skupinách.

Člověk je totiž neustále obklopen lidmi, žije ve společenství, v rodině, v práci, ve svém volném čase. Proto je spolupráce nezbytná pro další život. Je dokázáno, že lidský mozek potřebuje ke svému rozvoji pohyb a neustálou komunikaci s druhými lidmi. Pro lidské učení je velice důležitá možnost diskutovat s druhými, klást si otázky. Všechny tyto složky zvyšují efektivitu učení a také dlouhodobé zapamatování informací a dovedností.

Učíme děti říkat svůj názor, argumentovat, tolerovat názor druhého. Učíme je také mluvit o pocitech a emocích, aby dokázaly říct, co je těší a naopak, co jim vadí.

Chceme vychovávat odpovědného a samostatného demokratického občana. "Jestliže chceme, aby žák uměl přijmout odpovědnost za vykonání úkolu, musíme ho vystavit situacím, kdy ho zdánlivě nikdo nehlídá, nikdo mu neříká, co má udělat a nikdo mu nepřipomíná, kdy přesně má práci odevzdat. Kdy má dostatek prostoru pro to, uspět i selhat, udělat chybu i napravit ji." (Feřtek 2015)

Velice důležitá je spolupráce s rodiči. Základními hodnotami, na kterých stojí, je respekt, zodpovědnost. Usilujeme o partnerství ve výchově, tím rozumíme vzájemný respekt a úctu mezi rodiči a pedagogy,

vědomí společné odpovědnosti za rozvoj a vzdělání dětí. Potřeba spolupráce školy a rodiny vyplývá z potřeb dítěte. Není to tedy výmysl učitelů ani moderní pedagogiky, jak se některým rodičům může zdát. Již Komenský klade důraz na výchovu jednotnou. Když vezmeme v úvahu, že nejen rodina, ale i škola tuto výchovnou úlohu plní, jejich spolupráce je pro splnění všech rodinných i pedagogických cílů nezbytná. Spolupráce mezi učitelem a rodiči je také určitý vzor chování pro žáky.

Chceme s rodiči pravidelně a transparentně komunikovat, tím máme na mysli společný dialog o dítěti a s dítětem, vyjasnění vzájemných očekávání a především potřeb rodiny a školy, rozvoj rozmanitých forem komunikace, které budou srozumitelné a přístupné širokému spektru rodičů.

Jsme rádi, když se zapojíte do aktivit školy, využijete svých znalostí, schopností a zdrojů.

Ve škole pořádáme dvakrát ročně společné konzultace rodič - učitel - žák. Zveme rodiče do hodin. Pro rodiče s dětmi pořádáme odpolední i dopolední akce. Pořádáme vzdělávací akce pro rodiče.

Smysluplné celoživotní vzdělávání

 V českém jazyce rozvíjíme čtenářskou gramotnost, čtení s porozuměním, kritické čtení.

Pro tento program je charakteristické promyšlené a strukturované využití čtení, psaní a diskuse k rozvíjení samostatného myšlení žáků, k podnícení potřeby i schopnosti celoživotního vzdělávání, tvořivého přístupu k novým situacím, schopnosti spolupracovat a respektovat názory druhých.

Faktografické znalosti se využívají k řešení problémů a jako materiál k rozvíjení myšlenkových operací, dbá se o vyvážený poměr mezi znalostmi, dovednostmi a rozvíjenými postoji.

Zohledňují se skutečné žákovy zájmy a potřeby.

Důraz je kladen na spolupráci žáků.

Základním rámcem v tomto programu je tzv. třífázový cyklus učení:

evokace – každé učení začíná tím, že si žáci uvědomí a slovy vyjádří, co sami vědí nebo co si myslí, že vědí, o předloženém tématu, zároveň formulují i nejasnosti a otázky, které k tématu mají a na které budou hledat v další fázi odpověď;

uvědomění si významu informací – konfrontace žákova původního konceptu daného tématu se zdrojem nových informací, názorů, nově formulovaných souvislostí (text, film, vyprávění, přednáška…);

reflexe – studenti přeformulují své chápání tématu pod vlivem nových informací i diskusí s kolegy, uvědomí si, co nového se naučili, které z původních představ se jim potvrdily, které naopak vyvrátili, uvědomí si i názory a postoje druhých lidí (spolužáků, učitele) k tématu.

Hlavním cílem programu je, aby se žáci stali samostatnými mysliteli a čtenáři, kteří se dokážou na věci dívat z různých úhlů pohledu, jsou zvídaví a cítí lásku k vědění a zodpovědnost za svět, ve kterém žijí. (Upraveno ze stránek www.kritickemysleni.cz)

 

Ve výuce cizího jazyka používáme komunikativní přístup. Jde nám o to, aby žák naučený jazyk prakticky a bez ostychu využil, aby se jednoduše v cizích zemích domluvil. Z toho vyplývá, že svoji roli zcela úplně ztrácí překládání slovíček, vět či celých článků. Důraz je kladen více na schopnost domluvit se než být schopen vytvářet bezchybné věty. Chyba obecně již není považována za "hřích", ale za přínos. Role učitele už nespočívá ve vysvětlení látky, ale jeho úkol je spíše pomáhat žákům, aby určitá pravidla a zákonitosti sami pochopili.

 

Matematiku vyučujeme Hejného metodou Hejného metoda je založena na respektování 12 základních principů, které geniálně skládá do uceleného konceptu tak, aby dítě objevovalo matematiku samo a s radostí. Vychází ze 40 let experimentů a prakticky využívá historické poznatky, které se v dějinách matematiky objevují od starověkého Egypta až do dnešních dnů.

1. Budování schémat. Hejného metoda je posiluje, napojuje na sebe a vyvozuje z nich konkrétní úsudky. I proto si děti brzy uvědomí, že polovina je také číslo (0,5) nebo například nemají problém s jinak velmi „problémovými“ zlomky.

2. Práce v prostředích. Když děti znají prostředí, ve kterém se dobře cítí, nerozptylují je neznámé věci. Plně se soustředí jen na daný úkol a neobtěžuje je neznámý kontext. Každé ze zhruba 25 použitých prostředí funguje trochu jinak (rodina, cesta autobusem, prosté krokování…). Systém prostředí je motivačně nastaven tak, aby zachytil všechny styly učení se a fungování dětské mysli. Ta je pak motivována k dalším experimentům.

3. Prolínání témat. Informace nepředáváme dítěti samostatně, ale vždy jsou uloženy ve známém schématu – které si dítě kdykoli vybaví. Neodtrháváme od sebe matematické jevy a pojmy, ale zapojujeme při nich různé strategie řešení. Dítě si pak samo vybere, co mu lépe vyhovuje a je mu více přirozené.

4. Rozvoj osobnosti. Jednou z hlavních motivací profesora Hejného při vytváření nové metody byl důraz na to, aby se děti nenechaly v životě manipulovat. Proto učitel ve výuce nepředává hotové poznatky, ale učí děti především argumentovat, diskutovat a vyhodnocovat. Děti pak samy o sobě vědí, co je pro ně správné, respektují druhého a umí se rozhodovat. Dokonce statečně nesou i důsledky svého konání. Vedle matematiky přirozeně objevují také základy sociálního chování a mravně rostou.

5. Skutečná motivace. Všechny matematické úlohy jsou v Hejného metodě postaveny tak, aby jejich řešení děti „automaticky“ bavilo. Správná motivace je ta, která je vnitřní, ne nucení zvenčí. Děti přichází na řešení úkolů díky své vlastní snaze. Neokrádáme děti o radost z vlastního úspěchu. Díky atmosféře ve třídách se tak kolegiálně tleská všem – i těm, kteří na daný jev či řešení přijdou později.

6. Reálné zkušenosti. Využíváme vlastní zkušenost dítěte, kterou si samo vybudovalo od prvního dne svého života – doma, s rodiči, při objevování světa venku před domem či na pískovišti s ostatními dětmi. Stavíme na přirozené konkrétní zkušenosti, ze které pak dítě dokáže udělat obecný úsudek. Děti například „šijí šaty“ pro krychli, a tím se automaticky naučí, kolik má krychle stěn, kolik vrcholů, jak vypočítat její povrch…

7. Radost z matematiky. Zkušenosti mluví jasně: ta nejúčinnější motivace přichází z dětského pocitu úspěchu, z jeho upřímné radosti, jak dobře vyřešilo přiměřeně náročný úkol. Je to radost z vlastních pokroků i z uznání spolužáků i učitele.

8. Vlastní poznatek. Když má prvňák poskládat ze dřívek čtverec, vezme jedno dřívko, pak druhé, třetí… Stále mu to nestačí, vezme tedy čtvrté dřívko a poskládá čtverec. Pak se rozhodne poskládat větší čtverec. Vezme další dřívka a složí větší čtverec. Už začíná tušit, že bude-li chtít složit ještě větší čtverec, potřebuje k tomu vždy další čtyři dřívka. Je na cestě k objevu vzorce pro výpočet obvodu čtverce.

9. Role učitele. Běžná společenská představa učitele je obraz někoho, kdo ví, umí a přednáší. Tak učitel matematiky umí matematiku, proto o ní může vykládat. V řadě případů se tak i děje. Dítě si vyslechne učitelův výklad, zapíše si nějaké poznámky do sešitu, poslechne si návod k řešení nové situace a tento návod se učí používat. V našem chápání výuky je role učitele i dítěte zcela jiná.

10. Práce s chybou. Dítě, které by mělo zakázáno padat, by se nikdy nenaučilo chodit. Analýza chyby vede k hlubší zkušenosti, díky které si děti daleko lépe pamatují dané poznatky. Chyby využíváme jako prostředek k učení. Podporujeme děti, aby si chyby našly samy, a učíme je vysvětlovat, proč chybu udělaly. Vzájemná důvěra mezi dítětem a učitelem pak podporuje radost žáků z odvedené práce.

11. Přiměřené výzvy. Naše učebnice obsahují úlohy všech obtížností. Tím, že slabší žáci vždy nějaké úlohy vyřeší, předcházíme pocitům úzkosti a hrůzy z dalších hodin matematiky. Těm nejlepším žákům zároveň neustále předkládáme další výzvy, aby se nenudili. Učitel je nepřetěžuje úkoly, ale zadává takové, aby děti neustále motivoval. Rozděluje úlohy v rámci třídy podle toho, co které dítě potřebuje.

12. Podpora spolupráce. Děti nečekají, až se výsledek objeví na tabuli. Pracují ve skupinkách, po dvojicích nebo i samostatně. Každý žák je tak schopen říci, jak k výsledku došel, a umí to vysvětlit i druhým. Výsledek se rodí na základě spolupráce. Učitel zde není konečnou autoritou, která jen řekne, kde je pravda – a otočí se další list učebnice. Žáci si budují vlastní plnohodnotný poznatek, o kterém neustále přemýšlí. (Upraveno ze stránek www.h-mat.cz)

V přírodovědných předmětech podporujeme badatelsky orientovanou výuku, která využívá aktivizující metody (heuristickou metodu, kritické myšlení, problémové vyučování, zkušenostní učení, projektovou výuku a učení v životních situacích). Taková výuka využívá rozporuplných situací, které odporují žákovu dosavadnímu porozumění světu, protože právě tyto situace vzbuzují touhu "přijít věci na kloub", a ta je základem bádání. Výsledkem je to, že žáci kladou otázky, formulují hypotézy, plánují postup jejich ověření, provádějí pokusy, vyhledávají a třídí informace, vyhodnocují výsledky a formulují závěry, které nakonec prezentují před ostatními (Upraveno ze stránek www.badatele.cz).